Válka

3. Leden 2009 - 17:25

V neděli 26. července 1914 po 3. hodině odpolední přijeli automobilem dva úředníci z hejtmanství, přivezli dopisy a vyhlášky. Jeli k starostovi, ale starosta Václav Boháč nebyl doma. Zajeli tedy k radnímu Bohumilu Škorpilovi. Odevzdali mu listiny a jeli zase jinam. Vyhlášky byly vyvěšeny a vybubnováním na ně upozorněno. Byla vyhlášena částečná mobilisace proti Srbsku. Když pak Rusko chránilo Srbsko a vypovědělo válku, nařízena všeobecná mobilisace. Lidé vybíhali na náves, četli, lomili rukama a nechtěli ani věřiti, že válka vypověděna. Každý myslil, že nebude válka, dokud bude živ starý císař, stařec 84 letý. Nebylo tomu tak. Vyhlášky byly někde nesrozumitelné, lidé nechápali, kdo má a kdo nemá rukovati.

Druhého dne v pondělí 27. července vojínové narukovali. Doma bylo srdcervoucí loučení, což opakovalo se ještě u zastávky roztoklatské.
Zmíním se jen stručně o válce, protože patří do dějin, kdež povolanějšími válka vylíčena.
Od roku 1915 byly často prohlídky mužů od 18 do 50 roků. Kdo jen trochu se hodil, byl uznán způsobilým. Zdravější po výcviku šli do bitev, ostatní sloužili v zázemí.
Na počátku války ústřední mocnosti Německo, Rakouskouhersko, Bulharsko a Turecko vítězili proti Dohodě, v níž byly Srbsko, Černá Hora, Rusko, Francie, Belgie, později Italie, Anglie, Portugalsko a naposledy Spojené státy severoamerické, kdež byl presidentem Wodrow Wilson. Dohoda povolala vojsko i z Asie, Afriky, Australie. Válčilo vojsko ze všech dílů světy, různé pleti, pročež válka nazvána válkou světovou. Bojováno na zemi, v zemi (zákopy), na vodě, pod vodou (podmořské čluny), ve vzduchu (aeroplány - letadla).
Němci vtrhli do Belgie, ačkoliv ona neválčila a byla chráněna smlouvami proti vpádu nepřátelskému. Němci smluv nedbali, byly to u nich cáry papíru.
Bojováno na čtyřech bojištích. Na západním ve Francii a Belgii, na východním ruském, na jižním srbském či balkánském a na italském. Němci byla nejvíce zpustošena Belgie a severní Francie, společně s Rakouskem zpustošili Srbsko. U nás nejkrutěji počínali si Maďaři. Němci a jimi nešetřeny ani ženy a děti, jak barbarsky válčili.
Sláva vojsk Ústředních mocností pořáde více a více bledla. Nejdříve kapitulovalo Bulharsko. Dne 28. října 1918 oznámil rakouskouherský ministr presidentu Wilsonovi, že Rakouskouhersko nemůže dále bojovati a že skládá zbraně. Zpráva po hlavním městě Praze roznesla se bleskurychle. Národním výborem v Praze prohlášeno téhož dne zákonem, že samostatný stát československý vstoupil v život a úřady podřízeny Národnímu výboru. Nebyla při tom prolita ani kapka krve.
Národní shromáždění zástupců všech politických stran i ze Slovenska sešlo se v Praze dne
14. listopadu 1918. Dr. Karel Kramář prohlásil, že rod habsburský pozbyl veškerých práv na trůn český a že náš stát je svobodná československá republika.